Jako správná Apple ovce jsem dlouhá léta používal pro WiFi pokrytí v domě dva Apple AirPorty, v každém patře jeden. S pokrytím jsem byl spokojený, oba AirPorty byly spojené do jedné sítě, navíc 2,4GHz i 5GHz WiFi měla jeden název, takže se telefony a MacBooky připojovaly na zrovna nejlepší síť. Problém nastával, když jsem přecházel z patra do patra. AirPort neuměl plynule předat signál z jednoho na druhý, říká se tomu roaming. Při běžném použití to nebyl problém, ale při volání z telefonu pomocí internetu, Viber, WhatsApp nebo podobnou službou došlo k přerušení hovoru na pár sekund a potom opětovnému připojení. Nebo když jsem kopíroval velké množství dat po lokální síti na MacBook a přešel s ním z patra do patra, kopírování se přerušilo, sdílený disk se odpojil.

Malá odbočka k domu. Dům je podkrovní z pálených cihel Porotherm, obvodové zdivo je tloušťky 24cm, nosné zdi uprostřed domu 30cm a příčky 15cm. Strop je železobeton a v podkroví jsou sádrokartony, na kterých je hliníková fólie.

AirPort byl jinak perfektní volba, bylo k němu možné připojit USB disk, který bylo možné používat pro zálohování, bylo možné spravovat AirPorty pomocí pěkné aplikace jak v macOS, tak iOS zařízeních. Ve spojení s iCloudem bylo možné zařízení spravovat na dálku, aktualizovat a tak dále.

Apple před časem oznámil konec AirPortů. Začal jsem tedy hledat náhradu. Hlavním parametrem pro mě byl ten roaming. Vyzkoušel jsem nějaké levné D-link WiFi routery, bez výsledku, potom jsem zkoušel dva Ubiquiti UniFi AP AC Long Range talíře, které umí fast roaming. Po celedoním nastavování parametrů a laděním jsem nebyl schopen síť rozjet tak, aby fungoval roaming. Navíc pokrytí těchto talířů bylo mnohem horší, než stařičkých AirPortů (4. a 5. generace, roky 2009 a 2011). Rozmístil jsem UniFi na stejná místa po domě jako AirPorty a kontrolní místa byla terasa a vana. Signál byl poloviční a rychlost stahování dat třetinová. Také nastavování Ubiquiti mi přišlo spíše pro profíky, nebo domácí kutily, v sobě ty talíře nemají žádné uživatelské rozhraní, musel jsem zprovoznit ovládací SW u sebe na MacBooku, ideálně má běžet na nějakém serveru, například v dockeru. Ale to jsou věci, které opravdu řešit nechcete.

Hledal jsem tedy jiné řešení. Pochopil jsem, že ani fast roaming není cesta a zaměřil se na WiFi MESH systémy. Podle recenzí vycházely nejlíp levnější Google WiFi a dražší Linksys Velop. Zjistil jsem, že Velop nabízí také Apple. Po zhlédnutí několika testů a závěru, že Velop mají lepší dosah signálu byla volba jasná.

Linksys Velop v krabici

Koupil jsem tedy Linksys Velop se třemi jednotkami. Rozmístil je v přízemí v obýváku, pracovně a v podkroví v šatně. Jednu jednotku stačilo připojit k internetu, ostatní jen přidat pomocí iOS aplikace (nebo webové) do sítě a bylo hotovo. Jednotky se automaticky aktualizovaly. Poté jsem vyzkoušel test přecházením z místa na místo, z přízemí do podkroví a výsledky byly parádní. Stále plný signál, spojení se nepřerušilo, hovor funguje stále. Jen rychlost byla tak 5MB/s u jednotek, které nebyly připojené k internetu, jen si braly signál z WiFi. Váhal jsem, jak tedy jednotky propojit, v návodu byl obrázek, že je stačí propojit LAN kabelem mezi sebou, každá jednotka má dva RJ-45 konektory. Oba jsou stejné, není na něm napsané vstup, výstup, nic. Vše nakonec funguje úplně automaticky, prostě stačí do hlavní jednotky přivést internet, druhým kabelem odvést do domácího Ethernetu. A k ostatním jednotkám přivést Ethernet. To je vše, bez přerušení spojení se jen navýšila rychlost. Bez jediného nastavení.

A tím navýšením rychlosti myslím velkou rychlost, 70MB/s! Jak staré AirPorty, tak nové UniFi dosahovaly max 35MB/s. Na terase, což je šikmo za obvodovou zdí je rychlost kolem 30MB/s. Také odezva je perfektní, rozdíl je opravdu znát.

Spolehlivost WiFi je perfektní, jak doma, tak kolem celého domu se mi nestalo, že bych viděl jinak než plný signál na telefonu. Protože mám doma chytrý systém Caspia, který určuje přítomnost v domě právě pomocí WiFi a telefonů členů domácnosti, mám také statistiku dostupnosti a chybovosti. Dříve se běžně stávalo, že se telefon občas na WiFi neohlásil, někdy se stalo, že můj telefon přestal komunikovat úplně. S tím je konec, za 5 dní používání se ani jednou nestalo, že by WiFi zaváhala. Malé doplnění po roce používání, žádné problémy s připojování zařízení na WiFi, žádné problémy s detekcí přítomnosti pomocí telefonů.

Ale abych jen nechválil, budu objektivní a pustím se i do kritiky. Linksys Velop mají obrovskou barevnou stavovou LED diodu, která když je problém svítí a bliká červeně, což bych pochopil, když je slabý signál, svítí oranžově, ale proč při běžném funkčním stavu svítí výrazně modře, to mi hlava nebere. Bohužel modrá nelze vypnout, takže poslouží černá izolační páska, což je moje oblíbená činnost, všechny stavové diody přelepím. A záměrně černou :-) Řekl bych, že toto je krásný námět na nařízení EU, zakázat svítit zařízením v běžném funkčním stavu a ještě modře. To je nejhorší, co můžete udělat pro svůj spánek, nechat se celou noc oslňovat modrou diodou.

Linksys Velop s přelepenou otravnou LED diodou

Dále nechápu, proč nejsou u zařízení za 12 tisíc Kč 3 LAN kabely, ale jen jeden. To soudruzi z Kalifornie šetří na špatném místě. Také je velká škoda, že Velop nepodporují PoE, tedy napájení pomocí Ethernet kabelů. Rád bych měl napájení přívodního Internetu, Ethernetu a WiFi routerů na jedné UPS, což nemám šanci docílit.

iOS Aplikace není žádná UX hitparáda a její webová verze je jako z roku 2009 :-( Myslím UX, ale funkčně nemám výhrad, podporuje vše co potřebuji.

Abych končil pozitivně, pochválím dílenské zpracování a design (když si odmyslím modrou LED diodu). Také vykousnutý jeden roh pro přivedení napájení a LAN kabelu je dobrý nápad, zvláště, když je gumový a kabely lze pěkně protáhnout dovnitř.

Za dobu, co používám WiFi, se svět hodně posunul a od nevzhledných krabiček s anténami schovaných někde na půdě máme na stole pěkné designové prvky, které se nestydím ukázat v domě.

V mém novějším článku píšu o záložním internetu přes LTE.