Před časem jsem kompletně přešel na produkty Apple. Už rok používám k plné spokojenosti iPhone (1. generace) a přesně to byl první krok k přechodu.

Dřív jsem nedal dopustit na kombinaci Nokia + PDA. Nikdy jsem nepřišel na chuť všem MDA a jiným „chytrým“ mašinkám. Už jen pohled na vysunovací klávesnici, kde bylo vysouvání doprovázeno podivným obracením obrazu ve Windows Mobile, mne dokonale odradil. Vždy jsem preferoval spojení rychlého mobilu bez Symbianu pro telefonování, SMS, Java Gmail a pomalé, neohrabané zařízení PDA, kde jsem provozoval kalendář, úkoly a navigaci.

Bylo to období, kdy jsem ladil, zkoušel, hrál si s nastavením, optimalizoval, zkousel nejlepší hudební/video přehrávač pro Windows Mobile, hladal jsem použitelný prohlížeč fotek, nějaké automatické zmenšování fotek. Neustále jsem zálohoval, obnovoval. Windows Mobile měly úžasnou vlastnost známou každému uživateli velkých Windows, čím víc aplikací, tím pomalejší systém byl. Dokonce některé aplikace systém dovedly úplně odrovnat (díky Apple, že na iPhone běží pouze jedna aplikace). Často jsem přišel o data, pokud jsem chtěl přejít na novou verzi ROM (dá se říct verze firmware spojená s novou verzí operačního systému), musel jsem poté instalovat všechny aplikace, prostě jsem měl o zábavu postaráno (díky Apple, že přechod na novou verzi FW je otázkou automatického stáhnutí 250MB souboru a pak plně automatického update bez ztráty čehokoli).

Po tomto průkopnickém období nastalo období nudy. Přešel jsem na iPhone. Už delší dobu jsem po něm pokukoval, dokonce jsem si na něj sáhnul v prodejně, ale nějak mi nepadl do ruky. Po nějaké době se mi dostal do ruky opět a to jsem neváhal a vyzkoušel si na něm všechny úkony, které často dělám. Napsat email, prohlédnout nějaký web (mám rád aplikace od Google a světe div se, všechny byly iPhone ready), napsat upomínku do kalendáře, pustit nějakou MP3, podívat se na video, prohlédnout fotku. Najednou jsem zjistil, že je to přesne to, co potřebuji. Neváhal jsem a objednal krabicku v civilizované zemi (rozuměj USA) a za 14 dní jsem si užíval pohody. Po roce používání iPhone jsem zjistil, že mi to bastlení a objevování docela „chybí“, ale alespon mám čas na jiné věci.

Po zjištění, že mi iPhone vyhovuje, jsem začal pokukovat po jiných produktech Apple. Protože jsem v tu dobu aktuálně hledal nový notebook a protože byl v tu dobu velkou novinkou MacBook Air, neváhal jsem a po prvním prozkoumání si jej koupil. Bohužel nesplňoval jedno podstatné kritérium, byl hlučný (později to vyřešil update FW). Proto jsem hledal dál. Důležitý byl pro mě rozměr a MacBook Pro 15″ mi přišel příliš velký. Do té doby jsem totiž vlastnil 12″ FS Amilo Pro. Velkou oklikou přes Lenovo jsem se opět dostal k MacBooku Pro 15″, půjčil si ho a už jsem ho nikdy nedal z ruky :-) Proč? O tom snad napíšu další článek, každopádně velikost už nehrála takovou roli (i když není zase o tolik větší než 12″ notebook), protože mobilní práci (přístup na internet) hravě zvládne iPhone.

Až spojení iPhone a MacBooku je ta pravá pohoda podpořená automatickou synchronizací kontaktů pomocí mobileme.com, synchronizace Google Calendar pomoci nuevasync.com, přehrávání hudby pomocí iTunes, koukání na filmy pomocí FrontRow které se pohodlně ovládá pomocí dálkového ovladače (tento voladač nemá 50 tlačítek, ani 25, plně dostačuje 6 tlačítek). Najednou si člověk uvědomí, že neřeší problémy spojené s Windows, prostě pracuje, pokud je unavený, stačí vzít do ruky ovladač a sednout si do křesla, vybrat si film, nebo svoje fotoalbum a už si užívá pohody.